Rozhodnutí Ústředního Výboru Komunistické strany Číny ohledně Velké Proletářské Kulturní Revoluce (přijaté 8. srpna 1966)

Princip marxismu je složitý. Nicméně jeho rozličné doktríny se dají shrnout na toto: Je správné se bouřit. – Mao Ce-tung


Po té, co bylo radikální vedení Čínské komunistické strany svědky kontra-revoluce v SSSR – kde se Strany chopili revizionističtí prokapitalisté v čele s Chruščovem a obrátili socialismus ve státní kapitalismus – jim bylo jasné, že je potřeba uchránit Čínskou Lidovou Republiku stejného osudu. V 60. letech bylo k návratu kapitalismu našlápnuto. Komunistická strana a vláda se začaly byrokratizovat a do poředí se dostávali lídři jako např. Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching. Mao a jeho levá skupina byli upozaděni. Prokapitalističtí elitáři začali svými reformami rozevírat nůžky mezi pracujími masami a maloburžoazními manažery, kterým se začalo dostávat více ekonomické a tedy i politické moci. V hospodářství se začalo hledět více na výnosnost projektů, než na uspokojávaní potřeb lidu. Venkov začal být zanedbáván a namísto pěstování obětavosti a solidarity mezi pracujícími bylo používáno systému mzdových rozdílů a bonusů, které podporovali honbu za slepým osobním obohacením.

Mao Ce-Tung se nejprve pokusil tento směr zvrátit tzv. Socialistickým výukovým hnutím, které si dalo za úkol povzbudit v masách socialistického ducha a napravit nesprávné počínání v průmyslu, armádě a zemědělství. Maova mobilizace mas a jejich iniciativa byly ale na každém kroku podlamovány byrokraty, kteří se báli o své pozice. Toto byl důvod, proč Mao a skupina revolucionářů kolem něho zahájili Velkou Proletářskou Kulturní Revoluci (VPKR) a přišli tedy s revolučním tvrzením: totiž, že nová buržoazie se nachází přímo v komunistické straně a je potřeba proti ní radikálně zakročit. Hlavními viníky byly shledány pozůstatky buržoazní a feudální ideologie a určitá materiální privilegia a pohodlí, které ve Straně plodily kariérismus, byrokratismus, aroganci a revizionismus. Za cíl bylo tedy stanoveno vedení třídního boje proti této nové buržoazii a zbytkům ideologií „staré společnosti“ v ideologické nádstavbě socialistického státu.

VPKR je tím nejpokročilejším, co komunistické hnutí za dobu své existence vytvořilo. Je to pro zatím nepřekonáný vrchol třídního uvědomění mas, které se pod vedením své Strany chopily iniciativy a s cílem zrevolucionizování všech oblastí společnosti, zatočily se zbyrokratizovanými a neschopnými straníky, s myšlenkami a metodami vykořisťujících tříd a udržely Čínu na cestě ke komunistické společnosti. Jejich úsilí vedlo k neviděným pokrokům v proletářské demokracii, v právech žen, v umění, zdravotnictví, vědě a výzkumu.

VPKR s sebou ale přinesla i mnohé omyly a chyby, které ale nemohli být předpokládány. Nezbývá než se z nich poučit. Důvodů, proč tato první kulturní revoluce v dějinách ve finále nezabránila návratu kapitalimus je vícero. Byla zahájena pozdě (až cca 20 let po původní revoluci) a mohla jít hlouběji; mezinárodní politika a převážně hrozba války se SSSR celou situaci ještě značně zkomplikovaly.

Fakt, že VPKR byla nakonec pořažena a Čína se stala státně-kapitalistickým (dnes již dokonce sociál-imperialistickým) státem, nikterak Marxismus-Leninismus-Maoismus nevyvrací – ba naopak: Potvrzuje to jeho hlavní myšlenky, totiž že třídní boj nutně pokračuje i v období socialismu a že hlavní nebezpečí přichází nikoliv z venku, nýbrž zevnitř – z ideologie vykořisťujících tříd a z revizionistů a kariéristů v komunistické straně.

Pro studium VPKR doporučuji tento shrnující text od MLM Revolutionary Study Group a tuto vynikající francozskou dokumentární sérii How Yukong Moved The Mountains, která ukazuje různé aspekty života pracujících v době pozdní Kulturní revoluce.


1. Nové stádium socialistické revoluce

Právě se rozvíjející Velká Proletářská Kulturní Revoluce je velkou revolucí, dotýkající se lidí až do nitra jejich duše a znamená nové stádium vývoje socialistické revoluce v naší zemi – stádium, které je zároveň širší a hlubší.

Na desáté plenární schůzi Osmého ÚV Strany řekl Mao Ce-tung: „Pro svržení politické moci je vždy nejprve nutné vytvořit veřejné mínění – pracovat v ideologické sféře. Toto platí stejně jak pro revoluční, tak i kontra-revoluční třídu.“ Tato teze soudruha Mao Ce-tunga byla v praxi potvrzena býti pravdivou.

Ačkoliv byla buržoazie svržena, tak se stále snaží – usilujíce o svůj návrat – použít ke zkorumpování mas a ovládnutí jejich mysli starých myšlenek, kultury, obyčejů a zvyků vykořisťujících tříd. Proletariát musí udělat pravý opak: Musí se vrhnout proti každé výzvě buržoazie v ideologické sféře a použít nové myšlenky, kulturu, obyčeje a zvyky proletariátu ke změně všeobecného duševního názoru společnosti. V současnosti je naším cílem bojovat s těmi osobami s autoritou, které se vydávají kapitalistickou cestou, a svrhnout je; kritizovat a zapudit reakční akademické „autority“ a ideologii buržoazie, a transformovat výuku, literaturu a umění, tak aby odpovídaly socialistické ekonomické základně – abychom zapříčinili upevnění a rozvinutí socialistického systému.

2. Hlavní proud a zvraty a obraty

Masy dělníků, rolníků, vojáků, revolučních intelektuálů a revolučních kádrů formují ve velké kulturní revoluci hlavní sílu. Obrovské množství mladých revolučních lidí, dosud neznámých, se stalo odvážnými a smělými průkopníky. Jsou inteligentní a v činnosti rázní. Skrze prostředky velkých plakátů a velkých debat diskutují, odhalují, řádně kritizují a odhodlaně útočí na otevřené i skryté reprezentanty buržoazie. V takto velkém revolučním hnutí je za těžko, aby se vyhnuli všelijakých nedostatkům – nicméně však, jejich obecná revoluční orientace je od začátku správná. Toto je tedy hlavní proud VPKR. Je to obecný směr, kterým revoluce pokračuje svůj postup.

Jelikož je kulturní revoluce revolucí, tak se nevyhnutelně setkává s odporem. Odpor přichází především od těch s autoritou, kteří si prolezli cestu do Strany a vydávají se kapitalistickou cestou. Přichází také ze síly zvyků staré společnosti. V současnosti je tento odpor stále silný a neoblomný. VPKR je však nezdolatelným všeobecným vývojem. Z přehršle důkazů je jasné, že takový odpor bude rychle zlomen až budou masy plně mobilizovány.

Jelikož je odpor silný, tak se objeví zvraty, dokonce opakované zvraty. To není na škodu. Zoceluje to proletariát, ostatní pracující lid a převážně mladou generaci – učí je to lekce, dává jim to zkušenosti a pomáhá jim pochopit, že cesta revoluce se klikatí a nepohybuje se hladce.

3. Povyšme smělost nade vše ostatní a odvážně mobilizujme masy

Výsledek této velké kulturní revoluce bude rozhodnut tím, jestli se stranické vedení osmělí odvážně mobilizovat masy.

V současnosti jsou čtyři příklady vedení, které stranické organizace, v hnutí kulturní revoluce, na různých úrovních používají.

1) Je zde příklad, kdy jsou osoby vedoucí stranické organizace v čele a odvážně mobilizují masy. Povyšují smělost nade vše a jsou to neohrožení komunističtí bojovníci a dobří žáci Předsedy Maa. Prosazují velké plakáty a velké debaty. Dodávají odvahu masám, aby odhalili všechny druhy „duchů a příšer“ a také aby kritizovali veškeré nedostatky a chyby v práci osob ve vedení. Tato správná podoba vedení je výsledkem prosazování proletářské politiky do popředí a Mao Ce-tungovo Myšlení1 do vedení.

2) V mnoha jednotkách mají vedoucí osoby velmi chudé chápání úkolů vedení v tomto velkém zápasu – jejich vedení je daleko od toho, aby bylo svědomité a efektivní a proto také zjišťují, že jsou neschopní a ve slabé pozici. Povyšují strach nade vše ostatní, drží se zastaralých postupů a regulací a nejsou sto se oprostit od obvyklých praktik a směřovat kupředu. Byli zaskočeni novým uspořádáním věcí – revolučním uspořádáním mas – a výsledkem je, že jejich vedení zaostává za situací, zaostává za masami.

3) V některých jednotkách jsou ve vedení lidé, kteří v minulosti udělali nějakou chybu a jsou proto ještě více náchylní k povyšují strachu nade vše ostatní, jelikož se bojí, že je masy odhalí. Ve skutečnosti když však pokud provedou seriózní sebekritiku a přijmou kritiku mas, tak jim Strana i masy jejich chyby prominou. Pokud však vedoucí osoby toto neučiní a budou v dělání chyb pokračovat, tak se pro hnutí mas stanou překážkou.

4) Některé jednotky jsou ovládány těmi, kteří se vetřeli do Strany a vydávají se kapitalistickou cestou. Takoví lidé ve vedení se extrémně bojí, že je masy odhalí a vyhledávají proto jakoukoliv záminku pro potlačení masového hnutí. Uchylují se k takovým taktikám jako jsou zaměňování terče útoku a obracení černého v bílé, za účelem svedení hnutí v omyl. Když si uvědomí, že jsou velmi osamoceni a neschopní pokračovat tak jako předtím, uchýlí se ještě více k intrikám, k bodání do zad, šíření pomluv a rozmazávání rozdílu mezi revolucí a kontrarevolucí – všeho za účelem útoku na revolucionáře.

Ústřední výbor Strany po všech stranických výborech požaduje, aby setrvaly ve správném vedení; v povyšování smělosti nade vše ostatním; v odvážném burcování mas; tam kde jsou, tak zvrátit neschopnost a slabost; dodat odvahu soudruhům – kteří udělaly chybu a chtějí je napravit – aby odhodili svá duševní břemena a přidali se k boji; a aby odvolali z vedoucích pozic všechny, kteří se vydávají kapitalistickou cestou, aby bylo možno znovudobýt vedení proletářskými revolucionáři.

4. Nechť v hnutí učí masy sami sebe.

Ve velké proletářské kulturní revoluci je jedinou metodou, aby masy osvobodily sami sebe a jekékoliv uskutečňování věcí místo nich nesmí být použito.

Věřte masám, spoléhejte v ně a respektujte jejich iniciativu. Zbavte se strachu. Nebojte se nepokojů. Předseda Mao často říkal, že revoluce nemůže být tak jemná, tak klidná a delikátní, tak milosrdná, uctivá, zdrženlivá a velkodušná.

Nechť masy v revolučním hnutí vzdělávají sami sebe a učí se rozlišovat mezi správným a špatným, mezi správným a nesprávným konáním.

Užijte k argumentaci naplno velké plakáty a velké debaty, aby si masy mohly objasnit správné názory, kritizovat nesprávné názory a odhalit všechny „duchy a příšery“. Takto si masy budou moci v průběhu boje pozvednout politické uvědomění, zlepšit své dovednosti a talenty, rozlišit mezi správným a nesprávným a udělat jasnou čáru mezi námi a nepřítelem.

5. Pevně aplikujte třídní linii Strany

Kdo jsou naši nepřátelé? Kdo jsou naši přátelé? Toto je pro revoluci otázka nejvyšší důležitosti a je to zároveň otázka nejvyšší důležitosti i pro velkou kulturní revoluci.

Stranické vedení by mělo být dobré v objevení levice a rozvíjení a posilování levicových řad; mělo by pevně spoléhat na revoluční levici. Jen takto lze během hnutí zcela izolovat nejvíce reakční pravičáky, vyhrát na svou stranu střední třídy a spojit se s obrovskou většinou, abychom na konci dosáhli jednoty více než 95 % kádrů a více než 95 % mas.

Koncentrujte veškeré síly k útoku na hrstku ultra-reakčních buržoazních pravičáků a kontra-revolučních revizionistů, k odhalení a kritizování jejich zločinů proti Straně, proti socialismu a proti Mao Ce-tungově Myšlení, abychom je co nejvíce izolovali.

Hlavním terčem současného hnutí jsou ti vedoucí ve Straně, kteří se vydávají kapitalistickou cestou.

Nejpřísnější péče by měla být věnována rozdělování mezi anti-stranickými, anti-socialistickými pravičáky a těmi, kdo podporují Stranu a socialismus, ale řekli nebo udělali něco nesprávného, či napsali nějaké špatné články nebo jiná díla.

6. Řešte správně rozpory uvnitř lidu

Musíme přísně rozlišovat mezi dvěma rozdílnými druhy rozporů: těmi uvnitř lidu a těmi mezi námi a nepřítelem. Rozpory uvnitř lidu nesmíme brát jako rozpory mezi námi a nepřítelem a stejně nesmíme chápat rozpory mezi námi a nepřítelem jako rozpory uvnitř lidu.

Je normální, aby měly masy různé názory. Neshoda mezi různými názory je nevyhnutelná, nutná a prospěšná. V průběhu běžné a plné debaty si masy ujasňují co je správné, napravují co je nesprávné a postupně dochází k jednomyslnosti.

Metoda, kterou je třeba v debatách používat je předložit fakta, věci rozřešit a přesvědčovat rozumem. Jakékoliv nucení menšin s jinými názory k podvolení je nepřípustné. Menšina by měla být chráněna, jelikož někdy je pravda s menšinou. I když menšina nemá pravdu, mělo by jí být dovoleno svůj názor argumentovat a ponechávat si ho.

Když dojde na debatu, měla by být vedena rozumem a nikoliv silou a nátlakem.

Během debaty by měl být každý revolucionář dobrý v rozmýšlení věcí sám za sebe, měl by pěstovat komunistického ducha a odvažovat se myslet, mluvit a jednat. Na základě toho, že mají stejnou obecnou orientaci, by se měli revoluční soudruzi, v zájmu upevňování jednoty, vyvarovat nekonečného debatování o vedlejších problémech.

7. Mějte se na pozoru před těmi, kteří označují revoluční masy za „kontra-revolucionáře“.

V některých školách, jednotkách a pracovních týmech kulturní revoluce, zorganizovaly některé osoby ve vedoucích pozicích proti-útok proti masám, které je na velkých plakátech kritizovaly. Tito lidé pak dokonce propagovali takové slogany jako: opozice proti vedoucím jednotek a pracovních týmů znamená opozici vůči Ústřednímu Výboru Strany, znamená opozici vůči Straně a socialismu – znamená kontra-revoluci. Takto je nevyhnutelné, že jejich útoky udeří některé opravdu revoluční aktivisty. Toto jsou chyby ve věci orientaci a linie, které jsou absolutně nepřípustné.

Několik lidí, kteří trpí seriózními ideologickými chybami a především někteří anti-straničtí a anti-socialističtí pravičáci, využívají určitých nedostatků a chyb na straně masového hnutí k šíření pomluv a drbů. Zůčastňují se agitace, ve které schválně označují některé z mas za „kontra-revolucionáře“. Je nutné se mít na pozoru před těmito zlořády a za včasu odhalit jejich triky.

V průběhu hnutí – s vyjímkou případů aktivních kontra-revolucionářů, u kterých je jasný důkaz takových zločinů jako jsou vražda, žhářství, otrava, sabotáž nebo krádež státního tajemství, které by měly být řešeny v souladu se zákonem – by, pokud v hnutí vyvstanou problémy, nemělo být použito opatření proti studentům vysokých, středních a základních škol. Aby nedošlo k tomu, že se boj odvrátí svého hlavního cíle, tak za jakýchkoliv podmínek není dovoleno podněcovat masy nebo studenty k boji mezi sebou. Dokonce i s prokázanými pravičáky by mělo být nakládáno podle jednotlivých případů v pozdějším stádiu hnutí.

8. Otázka kádrů

Kádři spadají zevrubně do čtyř kategorií:

1) Dobří

2) Poměrně dobří

3) Ti, kteří se dopustili seriózních chyb, ale nestali se proti-stranickými, proti-socialistickými pravičáky

4) Malé množství proti-stranických, proti-socialistických pravičáků

V běžných situacích tvoří první dvě kategorie velkou většinu (dobří a poměrně dobří).

Proti-straničtí a proti-socialističtí pravičáci musí být plně odhaleni, vyvráceni, svrženi a kompletně zdiskreditováni. Ve stejné chvíli by jim mělo být umožněno své chyby napravit.

9. Skupiny, komise a sjezdy Kultuní revoluce

Běheme VPKR se vynořilo mnoho nových věcí. Kulturně revoluční skupiny, komise a další formy organizace vytvořené masami v mnoha školách a jednotkách jsou něčím novým a mají obrovskou historickou důležitost.

Tyto kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy jsou skvělými novými formami organizace, ve kterých, pod vedením komunistické strany, masy sami sebe vzdělávají. Jsou skvělým prostředkem udržující naši Stranu v těsném kontaktu s masami. Jsou to orgány moci proletářské kulturní revoluce.

Zápas proletariátu proti starým myšlenkám, kultuře, zvykům a obyčejům, které zde za tisíce let zanechali vykořisťující třídy bude nutně trvat velmi, velmi dlouho. Proto by také kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy neměly být dočasnými organizacemi, nýbrž trvalými masovými organizacemi. Vyhovují nejen pro univerzity, školy, vlády a další organizace, ale obecně také pro továrny, doly, další podniky, městské čtvrtě a vesnice.

Je potřeba vytvořit systém všeobecných voleb – takových jako v Pařížské komuně – k volbě členů do kulturně revolučních skupin a komisí a delegátů na kulturně revoluční sjezdy. Seznam kandidátů by měl být po vydatné diskuzi předložen revolučními masami a volby by se měly konat poté co masy znovu a znovu seznamy prodiskutují.

Masy mají právo kdykoliv kritizovat členy kulturně revolučních skupin, komisí a delegátů zvolených na kulturně revoluční sjezdy. Pokud se tyto členové a delegáti prokážou neschopnými, mohou být vyměněni volbami nebo po diskuzi masami odvoláni.

Kulturně revoluční skupiny, komise a sjezdy by měly být na školách a univerzitách tvořeny hlavně představiteli revolučního studentstva. Zároveň by měly mít určité množství představitelů revolučního učivatelstva, sekretářů a dělníků.

10. Reforma ve výuce

Nejdůležitějším v VPKR je transformovat starý výukový systém a staré principy a metody vyučování. Ve VPKR musí být zcela změněna realita našich škol, kterým dominují buržoazní intelektuálové.

V každém druhu školy musíme řádně aplikovat politiku, přednesenou soudruhem Mao Ce-tungem, tedy výuky sloužící proletářské politice a výuky spojené s produktivní prací, aby se vyučovaným umožnilo vyvinout morálně, intelektuálně a fyzicky – aby se stali pracujícími obdařenými socialistickým uvědoměním a kulturou.

Školní období by se mělo zkrátit. Mělo by být méně předmětů a měly by být kvalitnější. Výukový materiál by měl být řádně přetvořen – v některých případech by se mělo začít zjednodušením složitých materiálů. I když jejich hlavní úkol je studovat, měli by se studenti učit i dalších věcem. Vedle jejich studia by se měli také učit průmyslové práci, farmaření, vojenským záležitostem a měli by se zůčastnit bojů kulturní revoluce a během těchto bojů kritizovat buržoazii.

11. Otázka kritiky jménem v tisku

V průběhu masového hnutí kulturní revoluce by měla být kritika buržoazní a feudální ideologie řádně kombinována s rozborem proletářského světonázoru a marxismu-leninismu-Mao Ce-tungovo Myšlení

Měla by být zorganizována kritika typických buržoazních představitelů, kteří se vetřeli do Strany a typických buržoazních akademických autorit. Toto by mělo obsahovat kritiku různých druhů zpátečnických názorů v oblastech filozofie, historie, politické ekonomie, výuku, v dílech a teoriích literatury a umění, v teoriích přírodních věd a dalších.

Kritika kohokoliv jménem v tisku by měla být rozhodnuta po diskuzi stranické komise na stejné úrovni a v některých případech by měla být předložena ke schválení stranické komise na vyšší úrovni.

12. Politika směrem k vědcům, technikům a běžných členům pracovního personálu

Co se týče vědců, techniků a běžných členů pracovního personálu: Dokud jsou to vlastenci, energicky pracují, nejsou proti Straně a socialismu, neudržují žádné nezákonné vztahy s cizími zeměmi, tak bychom v současném hnutí měli pokračovat s použitím politiky „jednota-kritika-jednota“.2 Speciální péče by měla dána těm vědcům a tomu vědeckému a technickému personálu, kteří vykonali velké přínosy. Měli bychom jim usilovně pomoci postupně přeměnit jejich světonázor a jejich styl práce.

13. Otázka příprav pro spojení se Socialistickým výukovým hnutím ve městě a na venkově

Kulturní a výukové jednotky a vedoucí orgány Strany a vlády ve velkých a středních městech jsou místa, ve kterých se koncentruje současná proletářská kulturní revoluce.

VPKR obohatila Socialistické výukové hnutí ve městech i na venkově a pozvedla ho na vyšší úroveň. Mělo by být vynaloženo úsilí, aby se tyto dvě hnutí prováděli v těsném spojení – přípravy za tímto cílem probíhají.

Pokud jsou opatření vhodná a hnutí se vyvíjí dobře, tak by Socialistické výukové hnutí na venkově a v městských závodech němělo být narušováno a mělo by pokračovat v návaznosti na původní uspořádání. Nicméně otázky, které v současné VPKR vyvstávají by měly být masám předloženy k diskuzi ve správný čas, aby se dále důrazně pěstovala proletářská ideologie a mýtila se ideologie buržoazní.

V některých oblastech je VPKR použito jako zaměření, které očišťuje v oblastech politiky, ideologie, organizace a ekonomiky, a díky kterému Socialistické výukové hnutí získává na setrvačnosti. Takto může být učiněno, pokud tamní stranická komise uzná za vhodné.

14. Pevně uchopte revoluci a povzbuďte produkci

Cílem VPKR je zrevolucionizovat ideologii lidu a následkem toho dosáhnout větších, rychlejších a lepších hospodářských výsledků ve všech oblastech práce. Pokud jsou masy plně mobilizovány a jsou uskutečněna řádná opatření, tak je možné konat jak Kulturní revoluci, tak produkci – bez toho aniž by jedno překáželo druhému – a ve stejné chvíli garantovat vysokou kvalitu ve vší naší práci.

VPRK je mocnou hnací silou vývoje společenských výrobních sil naší země. Jakákoliv myšlenka, stavící kulturní revoluci a rozvoj produkce do vzájemné opozice je nesprávná.

15. Ozbrojené síly

V ozbrojených silách by měly být kulturní revoluce a Socialistické výukové hnutí prováděny v souladu s instrukcemi Vojenské komise ÚV Strany a Generálního politického oddělení Lidové osvobozenecké armády.

16. Mao Ce-tungovo Myšlení je návodem k jednání ve Velké Proletářské Kulturní Revoluci

Ve VPKR je nezbytně nutný abychom drželi vysoko velký rudý prapor Mao Ce-tungovo Myšlení a abychom stavěli proletářskou politiku do vedení. Hnutí za kreativní studium a užití děl předsedy Mao Ce-tunga by mělo být prováděno mezi masami dělníků, rolníků, vojáků, kádrů a intelektuálů a Mao Ce-tungovo Myšlení by mělo být ve VPKR bráno jako návod k jednání.

V této komplexní VKR musí stranické výbory na všech úrovních studovat a aplikovat díla předsedy Maa o to svědomitěji a kreativněji. Konkrétně musí studovat znovu a znovu spisy předsedy Maa o kulturní revoluci a o metodách stranického vedení jako jsou „O nové demokracii“, „Hovory na fóru o literatuře a umění v Yen-anu“, „O správném řešení rozporů mezi lidmi“, „Proslov na Národním sjezdu o propagandistické práci Čínské Komunistické strany“, „Některé otázky ohledně metod vedení“ a „Metody práce stranických výborů“.3

Stranické výbory na všech úrovních musí dbát příkazů, které během let předseda Mao dával – konkrétně, že by měli řádně používat linie mas – „od mas, mezi masy“4 – a že by měli být nejdříve žáky, než se stanou učiteli. Měli by se vyvarovat jednostrannosti a omezenosti. Měli by pěstovat materialistickou dialektiku a vzdorovat metafyzice a scholastice.

Velká Proletářská Kulturní Revoluce nutně dosáhne pod vedením ÚV Strany v čele se soudruhem Mao Ce-tungem zářného vítězství.


  1. Mao Ce-tungovo Myšlením se označují dvě věci: Zaprvé se o něm hovoří jako o aplikováním Marxismu-Leninismu na specifické čínské podmínky. Zadruhé byl termín Marxismus-Leninismus-Mao Ce-tungovo Myšlení používán mnoha světovými revolučními stranami, které se v Sovětsko-Čínské roztržce připojily na stranu Číny a Mao Ce-tungovo Myšlení vnímaly jako vyšší vědecké rozvinutí Marxismu-Leninismu. Mao Ce-tungovo Myšlení by ale nemělo být vnímáno jako Marxismus-Leninismus-Maoismus. K tomu více v budoucnu.
  2. „Jednota-kritika-jednota“ je metoda o, které Mao hovoří v textu „O správném řešení rozporů uvnitř lidu“, viz zde.
  3. V knize „Citáty z díla Předsedy Mao Ce-tunga“ je mnoho úryvků z těchto textů
  4. Viz kapitola Linie mas v „Citátech z díla Předsedy Mao Ce-tunga“. Nebo zde vynikající video od YouTubera Space Babies.

Jedna myšlenka na “Rozhodnutí Ústředního Výboru Komunistické strany Číny ohledně Velké Proletářské Kulturní Revoluce (přijaté 8. srpna 1966)

Napsat komentář